Historie obce a její samosprávy


Obec vznikla dlouhodobou salašnicko-pasekářskou kolonizací, kterou prováděla na svém panství hukvaldská vrchnost od začátku 16. století. Jako samosprávná obec vznikla na vlastní žádost tehdejších obyvatel - pasekářů, dřevorubců, rudokopů, uhlířů a salašníků žijících pod horou Radhošť. První kolonisté pod Radhoštěm byli Slované, o čemž svědčí nejstarší místní názvy hor, kopců a potoků - Radhošť, Hradisko, Lubina apod. V těchto dobách se vytvořilo také radhošťské bájesloví, pověsti, vyprávění, pohádky a zkazky o Radhošti a mýtické postavě Radegasta.
 
Valašská kolonizacealt
Po roce 1200 přišli do zdejší krajiny němečtí kolonizátoři a vybudovali kamenný hrad Hukvaldy, který se stal centrem širokého okolí. Hukvaldští páni podporovali tzv. valašskou kolonizaci a dovolili, aby se na okrajových horách usazovali pastevci, kteří sem přišli z východu. Ti se stali časem usedlými pasekáři a jejich usedlosti se nazývaly paseky. Pasekáři si stavěli obydlí v karpatském stylu - dřevěné s kamennou podezdívkou a ozdobnými štíty. Teprve v 19. stol. se usedlosti přestavěly na zděné, z nepálených cihel tzv. vepřovic. Valašská kolonizace měla dvě stránky, jednu světlou a druhou stinnou. Obě byly důsledkem tehdejších poměrů. Světlou stránku představuje valašská idyla jako vize vyrovnaného a šťastného života na horách v srdci volné a čisté přírody. Valašská rebelie ukazuje zase temný rub života Valachů, kdy valašští poddaní byli vydáni na pospas útlaku cizí vrchnosti a kdy si nejednou museli vybojovat volnost se zbraní v ruce a za nemalých obětí. Rebelie vynesly do historie také kladné postavy odbojníků, zbojníků a lidových hrdinů. Odbojem proti Habsburkům za třicetileté války se Valaši dostávají do celonárodní a evropské historie. Od té doby je Valašsko vnímáno jako celek revoluční a do jisté míry i etnický. Dědictvím valašské kolonizace je tedy nejen lidová tvořivost, její písně, tance, zkazky, zvyklosti, stavby a terminologie, ale také povědomí volnosti a svobodného života, pouta bratrství v dobrém i zlém, za časů klidných i válečných.

Počátek samosprávyalt
Za počátek samosprávy regionu lze pokládat již rok 1560, kdy představeným salašníků byl valašský vojvoda v Kozlovicích a po něm vrchaři (bačové). Bačové na salaších vedli hospodářství a byli odpovědni jedině svému přímému představenému – vojvodovi.

Druhý krok k samosprávě byl učiněn v roce 1677, kdy byli usedlí pasekáři pod horami v počtu kolem sedmdesáti osvobozeni od všech městských robot a zůstala jim jenom tzv. dřevní robota v lesích, kterou byli povinni vykonávat od roku 1675.

Třetím krokem k samosprávě bylo zřízení úřadu starosty jakožto hospodářského správce v osadě Paseky (předchůdce Trojanovic). Stalo se tak někdy po roce 1720, kdy vznikla v místní části Bystré hamernická osada a kdy, jak na Radhošti a Mjaším, tak zejména na Horečkách, povstala pevná centra salašníků. Tehdy již počet pasekářů překročil jednu stovku. Nejvýznamnějším starostou té doby byl Antonín Bača – Horečka. Ten si v r. 1733 pronajal od vrchnosti vrchol Radhoště za 16 zlatých ročně. Bydlel na Horečkách a podle písemných záznamů měl podstatný vliv na formování a vznik obecní samosprávy.

altKonečný stupeň k samosprávě tvoří zřízení fojtství v roce 1748. Vytyčování hranice a založení pasek se však neobešlo bez uvězněných, mrtvých i úplatků. Hukvaldy a Frenštát se dostaly do ostrého sporu. Město spor prohrává, nepomohl ani úplatek 1000 zlatých. Vrchnost nesčetným žádostem pasekářů o samostatnost vyhověla v roce 1748, kdy majitel panství Ferdinand Julius Troyer delegoval svého tajemníka, jenž s místním hajným za šest týdnů vytýčili hranice samosprávné obce. Hranice byla ještě do roku 1833 upravována, od tohoto data je zachována dodnes.

Zdůvodnění samosprávy bylo vypracováno kanceláří F. J. Troyera a zasláno do Vídně. Ve zdůvodnění stojí za zmínku věta: „Pasekáři naše vrchnostenské lesy, zničené od železných hamrů a sklených hutí, vyklučili a změnili v pole“. Je to zdůvodnění nanejvýš pozoruhodné a za feudalismu patrně hodně neobvyklé. Ve starších dobách a v jiných lokalitách se obce zakládaly na čisté půdě, zeleném drnu. Jinak tomu bylo u nás. Zde napřed lidé museli půdu vzdělat, obsít, upravit a pak si teprve vybojovat samostatnost.

Název obce - Podle majitele panství se nově vzniklá obec měla jmenovat Troyerovice. Jenže pasekáři vyslovovali jméno Troyer jako Trojar, ještě častěji Trojan, a tak již od roku 1750 se všude objevuje pojmenování Trojanovice.

Století fojtů 1748–1848alt
Úřad fojtů se v našich zemích datuje od roku 1200. Fojti měli značnou pravomoc. Trestali kládou i pouty a vězením. K ruce měli v obci Trojanovice 4 dráby a 12 konšelů. Úřadovali obvykle ve svých obydlích – na fojtství. V Trojanovicích se vystřídalo 11 fojtů. Za zmínku stojí třetí fojt Florián Šrubař, který rozvíjel v obci stavební ruch a datují se k němu počátky místní rekreace. Osmý fojt Matuš Tichavský roku 1820 zavedl vyučování po domech. Sám také ve svém domě vyučoval, takže patří k prvním lidovým učitelům v Trojanovicích. Posledním, jedenáctým fojtem byl František Hilšer, zvaný Valchař. Proslul neobyčejně jadrným a svérázným humorem, kterým bojoval proti panskému útlaku a byrokratismu. Je to asi nejznámější a nejvýznamnější postava 19. století na hukvaldském venkově. Dostal se i do tzv. špalíčkových kramářských písní. Z písní se např. dovídáme, že se Valchař pokusil dolovat černé uhlí nedaleko svého příbytku, dokud mu šachtu úřady nezapečetily. Století fojtů se vyznačuje velkou lidnatostí v obci. Zatímco při založení obce v roce 1748 měly Trojanovice 800 až 1000 obyvatel, o 100 let později dosáhl jejich počet téměř 2500 osob.

Století starostů 1848–1945alt
Od roku 1849 úřadují ve vsích starostové, podřízení okresním hejtmanům. Jejich pravomoc je menší než u fojtů. Nad průměr vyniká třetí starosta Karel Kocián, kterému se podařilo za pomoci uvědomělejších sousedů a z podnětu zemského sněmu v Brně prosadit postavení školních budov. Ty však byly postaveny až za pátého starosty Josefa Chovance. Za zmínku stojí také osmý starosta Josef Malý, který jako první starosta přestěhoval úřad z domu do školy. Tento krok byl velmi významný, neboť za války vzrostla agenda zejména s potravinovými lístky, kdy musel být přibrán jeden přihlašovací úředník. Josef Malý si také úspěšně počínal zejména za neklidných válečných let, kdy se odvážně postavil na odpor protektorátním fašistům. Na začátku století starostů dochází k vrcholu lidnatosti obce, kdy počet obyvatel dosahuje až 2541 (rok 1857) při počtu 307 domů. Nejnižší počet obyvatel byl v roce 1890, kdy na 346 domů bylo napočítáno 2030 obyvatel. Pokles způsobila značná bída a doba neúrody (v letech 1846-1856), kdy mnoho Trojanovjanů odešlo za lepším živobytím do USA, Brazílie nebo na Nový Zéland. Kolem roku 1945 lidnatost dosáhla 2500 obyvatel.Nastalo ovšem období dalšího vystěhovalectví do pohraničí, kdy z Trojanovic odešlo 524 osob, převážně do Slezských Rudoltic.

Období národních výborů 1945–1990alt
Období národních výborů představuje nedávnou historii a dočasný konec samosprávy v Trojanovicích. Národní výbory byly politickými orgány, které změnily léty zaběhlý sociální a ekonomický systém. Potomci pasekářů, kteří si vlastnoručně paseky „vyklučili“, byli nuceni vstoupit do JZD (Jednotné zemědělské družstvo) a ve prospěch JZD předat také svůj majetek. Majetek byli nuceni předat, i když byl zadlužen, dluhy však pasekářům zůstaly. Velice často se tak pasekáři museli dívat, jak cizí lidé jejich majetek rozkrádají a likvidují. Kdo měl větší statek, musel v něm ubytovávat cizí lidi a majitelům domů zbyla často pouze jedna jizba. Jednalo se o období budovatelské, ve kterém byla obec elektrifikována, vyasfaltovány cesty a částečně vybudována kanalizace. V obci bylo založeno kino, postavena řada nových rekreačních zařízení a prodejen Jednota. Výstavba probíhala v rámci tzv. akcí „Z“. Někdy se příliš nedbalo na kvalitu provedené práce a projekty nerespektovaly tradiční duch dědiny. Také výstavba byla velmi benevolentní a místo tradičních domů se povolovaly stavby nezapadající do krajinného rázu. I výstavba chatovišť zanechala trvalý šrám na krajině. Stavebně velmi nešťastné období bylo završeno propojením a narovnáním dřívějších solných cest do jedné komunikace, dnes zvané Solárka - z obce se tak stala průjezdní vesnice. Katastrofou pro Trojanovice bylo zahájení megalomanského projektu Dolu Frenštát pod Kozincem. Kulturně a společensky bylo toto období bohaté. Byl založen soubor LUT Radhošť. Krásu Trojanovic velmi úspěšně zachytili bratři Strnadlové – Antonín, Josef a Bohumír zv. Četyna i další trojanovický rodák Jan Knebl, jejich strýc. Na jejich památku byla v roce 1989 otevřena pamětní síň se společenskou místností, kde se dodnes konají setkání občanů, společenské akce, svatby apod. Co do počtu obyvatel je v období národních výborů zaznamenán minimální nárůst obyvatel, kdy z počtu 2000 osob v roce 1948 stoupl počet obyvatel na 2030 v roce 1990.

Pokračování období starostů 1990alt
Na podzim 1989 vrcholí neudržitelnost socialistického systému a končí také fungování národních výborů vedených komunistickou stranou. Občané mohou svobodně volit a dochází k návratu majetku do soukromých rukou. Většinou se vracejí majetky neudržované nebo zchátralé. Kontinuita hospodaření na půdě byla přerušena nucenými vstupy do JZD a tak málokterý potomek pasekářů se k hospodaření na půdě vrací. Do dějin obce se zapsal první polistopadový starosta pan Drahomír Strnadel (4 volební období: 1990-2006). Zasloužil se především o útlum Dolu Frenštát, o likvidaci následků po sovětské okupaci, o kompletní plynofikaci obce a o udržení tradičního kulturního ducha dědiny. Další zásluhou starosty D. Strnadla je znovunavázání kontaktů s potomky krajanů, kteří odešli v období 1850 – 1900 převážně do Texasu v USA. Také nové pamětní desky připomněly občanům výrazné osobnosti období první republiky i období válečného. Památník bratří Strnadlů a Jana Knebla byl rozšířen o novou dřevěnici a toto místo se tak stalo ještě malebnějším. Díky znovuzaložení Matice Radhošťské v r. 1994, o které se zasloužil také pan Jan Tichavský, byla v letech 1999-2005 kompletně zrekonstruována kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti (postavena v r. 1898).
Druhým starostou byl 3. listopadu 2006 zvolen Mgr. Jiří Novotný. Obec se dnes snaží o další rozvoj především v občanské vybavenosti, sportovních zařízeních a v oblasti cestovního ruchu. V roce 2008 byla vybudována nová výstavní síň v Památníku bratří Strnadlů a Jana Knebla. Nyní se pracuje na projektech, v rámci kterých by v obci měla vzniknout kanalizační síť, nová sportoviště, nový obecní dům s knihovnou, informačním centrem a obřadní místností. Také se pracuje na budování cyklotras, běžeckých tras a obnovení sportovně-odpočinkového areálu na Horečkách. Budoucnost obce a rozvoj cestovního ruchu v Beskydech do značné míry závisí na tom, jak se budou vyvíjet hornické aktivity kolem Dolu Frenštát. Toho si je současné zastupitelstvo obce vědomo a v rámci svých možností podniká takové kroky, aby celá oblast byla od důlní činnosti uchráněna.
 .
Databáze firem Evropské databanky
Moravskoslezský kraj