Kroj
Kroj v Trojanovicích je valašský, jednoduchý a praktický.
Mužské kalhoty měly úzké nohavice a byly šedivé, modré či fialovélové. Bruncleky (vesty) byly zelené, hřebíčkové, modré, fialové, zřídka červené. Župice (pláště, kabáty) byly zelené. Jako obutí sloužily kožené krpce. Klobouky byly nízké, spíš placaté, čapky kožené, zdobené nebo černé a hnědé beranice. Opasky byly kožené a dlouhé, i na trojí opásání. Pobité byly cínovými gombíky, přezky byly mosazné. Košile byly režné, pod krkem vyšívané, výšivky na rukávech byly v barvě červené nebo modré.
Ženský kroj tvořily soukenné tmavomodré střevíce. Nosily se i krpce s červenými řemínky. Punčochy byly tmavomodré nebo černé, vlněné. Rubáš (spodní součást oděvu) z tenkého a jemného plátna s rukávci černě vyšívanými. Kordulka (ženská vesta) byla červená nebo tmavě fi alová. Přednice (zástěra) byla temně modrá, modrotisková, plátěná. Kasanka (dvě zástěry, jedna zepředu a jedna zezadu, dohromady tvořící sukni) bílá, plátěná, hustě skládaná, vzadu v pase ozdobně podšitá. Šatka (šátek) bílá, smetanovo-žlutě vyšívaná. Čepec pro vdané měl na modrém podkladu bílé vyšívání. Mřežka (vyšívání na vytáhnuté tkanině) byla s bílým vyšíváním. Úvodnica (slavnostní vyšívaná plachta, používala se u žen, které šly po šestinedělí s dítětem ke křtu) byla bílá, plátěná, smetanovo-žlutě vyšívaná. Spinka (šperk na chlapskou košulu, spínala se s tím košula) na rukávce pak tonovaná nebo postříbřená. Vlňák (čtverec z vlněného sukna, které ženy nosily na zimu) různé barvy, pásovaný.
Kroje se hojně nosily do první světové války, pak už jenom na slavnostech.
Nářečí
Dlouholetý a složitý proces osidlování způsobil, že se v Trojanovicích nikdy nemluvilo čistě lašsky ani čistě valašsky. Vytvořilo se domácí, smíšené nářečí, které mělo a má ráz obou etnických skupin. Dodnes tak mluví potomci vystěhovalců z Trojanovic v Texasu.
Řemesla a zaměstnání
Hlavním zaměstnáním obyvatel Trojanovic byla nejprve pastva ovcí na salaších. Až do roku 1835 byl odlesněn vrchol Radhoště a pásly se tam ovce. V tomto roce dal polesní úřad svahy Radhoště zalesnit. Tímto datem prakticky končí salašnictví v Trojanovicích. Pastva ovcí byla plně nahrazena polním hospodářstvím na trojanovských pasekách. Původně všichni pasekáři byli dřevorubci, mýtili lesy, vzniklé paseky zúrodňovali a přecházeli na polní hospodářství.
Veškeré obyvatelstvo však půda nemohla uživit, proto si pasekáři museli zajistit i jiné živobytí. Menší pasekáři po obstarání domácích polních prací odcházeli do světa za výdělkem. Zaměstnáni byli především v textilních továrnách nebo jako ženci odcházeli také za prací na Hanou. Mnoho mužů bylo zaměstnáno v závodech v Moravské Ostravě, Vítkovicích a v Kopřivnici. Ti, kteří za výdělkem neodcházeli do světa, byli zaměstnáni jako dřevorubci v lesích. V zimě si pasekáři vydělávali rukodělnou prací, především tkalcovstvím, košíkářstvím, dřevořezbou apod. Kolektivizací bylo polní hospodářství přerušeno a dnes již prakticky nefunguje.
